Také máte pocit, že vaše dítě nechodí do školy, ale do speciálního druhu bermudského trojúhelníku, ve kterém beze stopy a tajemně mizí jeho oblečení v opakujících se intervalech? Nejste v tom sami. Naštěstí existuje způsob, kterým se dá bermudské kouzlo překonat. Jsou jím jmenovky na oblečení.
Nemusíte se stát detektivem či řešitelem školských záhad a vypátrat všechny ztracené kousky oblečení. Jednodušší je vsadit na prevenci a na celou garderóbu vašich ratolestí nasadit tu nejvyšší ochranu proti ztrátě – již zmiňované jmenovky pro děti.
Představili jste si, jak vyšíváte iniciály na každý kousek oblečení vašich dětí a skoro jste zkolabovali? Neděste se, dnes se už nemusíte trýznit jehlou s nití a zbytečně zdlouhavým procesem. Označování oblečení je v současné době rychlé, snadné a trvalé. Naší nejoblíbenější volbou jsou razítka na oblečení – textil. Na výběr máte ale i různé samolepky, nažehlovačky či fixy na textil.
Ptáte se též, jak mohou obyčejné jmenovky na oblečení tak zázračně pomoct předejít ztrátě? Říkáte si, že ztratit se přeci mohou stejně tak se jmenovkou i bez? Opak je pravdou a následující řádky vám to vysvětlí.
Označení oblečení. To je nejvyšší stupeň jeho ochrany!
Myslíme to vážně. Pořádné označení oblečení vám chrání nejen oblečení, ale ušetří i vaše nervy. Protože fakt, že za jeden školní rok kupujete už páté tepláky na cvičení, nechá chladným jen málokoho. A není se čemu divit.
Jak to tedy funguje? Vysvětlíme si to na dvou verzích stejné situace
Verze č. 1.: Anička má 4 roky a nastupuje do školky. Je velmi šikovná a skutečně pozná všechno své oblečení. Rodiče jí tedy oblečení neoznačili, protože věří, že Anička si na ně dá pozor, a protože dobře ví, co jí patří, nebude s tím problém.
Jak to bylo ve skutečnosti? Hned první týden nemohli ve školce najít její mikinu. Po čepici a ponožkách ani stopy. Kde se mohly ztratit?
Existuje několik možností vysvětlení. Osud neoznačených věcí je v kolektivech zkrátka nepředvídatelný. Mohlo se stát například to, že oblečení zůstalo ležet na společné lavičce a nechtíc si ho domů odneslo jiné dítě nebo rodič dítěte, ať už omylem, nebo v domění, že je jeho. Nejednou se stává i to, že víc dětí má stejné nebo podobné oblečení. Pokud si někdo doma všiml, že oblečení dítěti nepatří, i tak se velmi snadno zapomene ho zase do školky vrátit.
I když se daná věc dostane do ztrát a nálezů, může skončit všelijak. Může si ji odtud, zase omylem, nebo v přesvědčení, že je to jeho kousek, vzít jiný rodič nebo samotné dítě. Druhá možnost je, že danou věc v hromadě ztracených věcí jednoduše přehlédnete.
A jak by daná situace mohla dopadnout, když by bylo oblečení označené? Přečtěte si druhou verzi příběhu.
Verze č. 2.: V příběhu vystupuje stejná Anička jako ve verzi č. 1. Jediná změna je v tom, že tentokrát má své oblečení pořádně označené.
Hned první týden nechala na lavičce položenou mikinu. Ona ani rodiče si toho nevšimli a odešli domů bez ní. Paní uklízečka ji našla a díky tomu, že na zadní straně viděla označení se jménem dítěte, hned věděla, že patří Aničce Š a mohla ji vrátit do její skříňky. Druhý den ráno ji tam Anička našla a předešlo se tak ztrátě.
Čepice a ponožky spadly pod lavičku spolu s oblečením sousedního děvčátka. Když děvčátko, které mělo skříňku hned vedle, našlo svoje oblečení pod lavičkou, omylem sbalilo domů i čepici a ponožky. Doma však přišla na to, že má něco, co jí nepatří, a díky označení věděla, o koho jde. Hned druhý den vše bez problému vrátila.
Závěr je jasný. Označené oblečení se sice na chvíli může zatoulat, v 99 procentech případů se však vrátí zpět dřív, než si toho vůbec všimnete.
